Co se stalo s telefony x86?

Někteří z vás se možná diví, proč už smartphony x86 nejsou věc, ale mnozí další pravděpodobně vůbec nevěděli, že vůbec existují. Počínaje rokem 2012 začaly společnosti uvádět na trh smartphony využívající procesory Intel x86 Atom, produktovou řadu, kterou společnost propagovala jako jednu ze svých nejdůležitějších. Trh se smartphony byl sám o sobě dostatečně lukrativní, ale existovaly i další případy použití, pro které by byl Atom skvělý. Intelu stačilo prolomit sevření telefonů Armem a procesory Intel by byly kdekoli.

Od roku 2018 šly smartphony x86 cestou dodo a Atomu se podařilo dostat se na náš seznam nejhorších procesorů Intel všech dob. Při zpětném pohledu není neuvěřitelné, že Intel dokázal něco tak ošklivě popasovat. Ostatně od roku 2017 až donedávna chybovala doslova v každém segmentu svého podnikání. Neúspěch Intelu dostat se do smartphonů byl ale složitější než špatné technologie nebo obchodní chyby.

Stručná historie Atomu a smartphonů

Od poloviny roku 2000 se Intel i AMD zaměřovaly na vývoj menších, efektivnějších verzí jejich tradičního křemíku. AMD se spokojilo s výrobou menších počítačů a notebooků se svými APU Bobcat, ale Intel měl velké nápady se svými konkurenčními čipy Atom, které byly poprvé oznámeny v roce 2008. Nešlo jen o počítače pro domácí kino a malé notebooky; chtěl dobýt svět. Atom bychom viděli v hudebních přehrávačích, televizích, GPS zařízeních, kapesních herních konzolích a ano, chytrých telefonech. Intel se chystal napochodovat přímo do nejdůležitější pevnosti Arm a prostě ji vzít.

Atom se samozřejmě hned tak nedostal do smartphonů, protože Intel musel položit základy. Takže roky 2008 a 2009 přišly a odešly bez x86 telefonů. Intel konečně v roce 2010 odhalil procesor Atom, který bude používat pro telefony, nazvaný Moorestown. Jistě, stále se to muselo potýkat s tím, jak byli výrobci telefonů zvyklí vyrábět čipy ARM, ale Moorestown byl tak pokročilý a výkonný, že si Intel byl jistý, že přiměje tři z pěti předních výrobců smartphonů vyrábět zařízení využívající Atom bramborové hranolky.

Spousta inkoustu se rozlila nad tím, proč se strategie Intelu nikdy nikam nedostala.

Rok 2010 přišel a odešel bez jakýchkoli oznámení o smartphonu x86, ale nikdo to nečekal tak brzy. Pak přišel a odešel rok 2011 bez chytrých telefonů nebo dokonce oznámení o budoucnosti. První telefon na bázi Atom skutečně vyšel v roce 2012, ale byl to pouze referenční návrh, který vytvořily společnosti Intel a Google, ne vysoce výkonné zařízení, jaké všichni chtěli. Zhruba ve stejnou dobu však Motorola, ZTE a Lava se staly prvními partnery Intelu v chytrých telefonech. Konečně jsme viděli nějakou dynamiku.

Následující čtyři roky se ale ve skutečnosti nic nedělo – žádné velké vítězství v designu, žádné úžasně rychlé procesory Atom. Ale v roce 2016 Intel učinil velké oznámení: Rušila své nadcházející Atom SoC pro telefony. A to bylo vše. Žádné SoC neznamenaly žádné další smartphony x86, i když Atom stále dostával aktualizace. Intel sice vytvořil poslední Atom SoC pro společnost, se kterou uzavřel dohodu, ale to bylo vše. Poslední smartphone s technologií Atom vyšel v roce 2018 a bylo to špatné.

Tím velmi stručný příběh x86 smartphonů končí. Mnoho inkoustu se rozlilo nad tím, proč se strategie Intelu nikdy nikam nedostala, ale existovalo několik závažných důvodů, proč ji Intel musel v roce 2016 ukončit. Tady je pitevní zpráva.

Atom měl problém proniknout do softwarového ekosystému telefonů

Největší a nejzjevnější překážkou pro Intel byl software. Mnoho lidí vědělo, že to bude boj ve chvíli, kdy byl uveden na trh v roce 2008, protože Arm vládl trhu smartphonů. Nyní to nebylo jen o společnostech, které byly zvyklé spolupracovat se společností Arm nebo používat čipy ARM ve svých telefonech. Větší problém byl, že pro něj byl vytvořen software CPU ARM nemohl běžet dál čipy x86.

V podstatě každý CPU využívá architekturu instrukční sady (nebo ISA), která definuje, co CPU může zásadně dělá a jak čte kód (a mám na mysli skutečné jedničky a nuly a ne kódovací jazyk jako Python nebo C++). Arm měl (a stále má) v telefonech velkou výhodu, protože veškerý software byl vytvořen pro čipy ARM, od operačních systémů jako iOS a Android až po aplikace, které běžely na operačních systémech.

Intel věděl o výzvách při zavádění nového ISA na trh, který byl zvyklý používat jiný. Itanium, první 64bitové procesory společnosti, používaly nový IA-64 ISA spíše než upgradovanou verzi x86, která byla schopna 64bitové byla pro Itanium nakonec fatální chyba. Konkurenční čipy Opteron od AMD používaly x86-64 ISA a zaujímaly téměř 25 % trhu serverů. Intel nakonec musel hodit ručník do ringu a vyrobit si vlastní serverové čipy x86-64, Xeon, a také používal x86-64 pro všechny své další CPU a od té doby používá.

Přesto to byla věc, kterou Intel viděl na míle daleko, a s dostatečnou oddaností smartphonům to bylo něco, co se dalo překonat. Skutečně existovalo mnoho smartphonů, které používaly procesory Atom, jako například řada Zenfone od Asusu, která byla jedním z největších vítězství Intelu. Existovaly však další komplikující faktory.

Intel nedal Atomu potřebné zdroje

Atom je zapamatován pro to, že je pěkně pomalý, a není to úplně neopodstatněné. Ačkoli čipy Atom nebyly všeobecně špatné (jeden z prvních x86 smartphonů byl vlastně docela slušný výkon, nemohli se měřit s čipy založenými na ARM od společností jako Qualcomm a Apple. Nebyl to jen důsledek špatného inženýrství ze strany Intelu, ale také nedostatek priorit, který znevýhodnil Atom.

Procesní uzly jsou pro čipy smartphonů opravdu důležité. Upgrade z jednoho procesu na další zlepšuje nejen hustotu (to znamená, že můžete vyrábět menší čipy nebo nacpat více dílů do stejného prostoru), ale také zlepšuje výkon a efektivitu, což je obzvlášť Důležité. Vyšší účinnost znamená lepší výdrž baterie a také lepší výkon při stejné spotřebě energie. Společnost Intel však vždy nechala své procesory pro stolní počítače, notebooky a servery získat první informace o svých nejnovějších procesech, přičemž Atom byl upgradován přibližně o rok nebo dva později každou generaci. Není divu, že Atom nebyl tak rychlý.

Extremetech také předložil teorii, že Intel nechtěl změnit svůj obchodní model ani pro Atom. Psaní v roce 2016 krátce poté, co Intel zrušil své čipy smartphonů AtomPublikace uvedla, že Intel „nebyl ochoten riskovat narušení ekonomického modelu, který jej přeměnil na titána výpočetní techniky." Intel se nechtěl pouštět do výroby levných procesorů pro telefony, když mohl dosáhnout větších marží v jiných trhy. Poté, co napůl prohrála miliardy a miliardy dolarů, vzdala se, jakmile to pro společnost vypadalo jako těžké časy.

Nakonec se Intel stal příliš velkým na své britches

Mezi extrémními obtížemi proniknout do zavedeného hardwarově-softwarového ekosystému (zejména s ohledem na Intel již s tím mám zkušenosti z první ruky) a obecná nedbalost vůči Atomu, je jasné, že se Intel přecenil, když chytré telefony. Domnívala se, že právě proto, že se jedná o titána v oboru, může vstoupit na trh s telefony a vlastnit jej stejně jako stolní počítače, notebooky a servery.

Stejná arogance je to, co vedlo Intel k tomu, že si myslí, že by mohl kupovat společnost za společností za miliardy dolarů, usilovat o absurdně vysoký zisk mezi generací se svým 10nm uzlem a zachytit 30 % celého trhu s křemíkem, včetně CPU, GPU a FPGA. To vše vybuchlo Intelu do obličeje, stejně jako tomu bylo u x86 telefonů, a přestože to bylo vždy Bude to těžký boj o přežití x86 na trhu smartphonů, ale lehkomyslnost Intelu byla možná tím, co jej odsoudilo k neúspěchu.